Život není ničím jiným, než cesta vlakem

Před časem jsem četla jeden obrázkový  e-mail, ve kterém byl život přirovnávám k cestě vlakem. A to mě motivovalo k tomu, abych se nad tím zamyslela a napsala vše svými slovy:

Život není ničím jiným, než cesta vlakem: skládající se z nastupování a vystupování.

Ta cesta je naplněná mnoha překvapeními – příjemnými i nepříjemnými, setkáními – milými i nemilými, změnami – příjemnými i nepříjemnými. Při  té cestě vlakem zažijeme spoustu hezkých a šťastných chvil, ale i spoustu bolesti a smutku.

Tou vstupenkou, nebo lístkem  do  vlaku, by měla být láska, opravdová láska muže a ženy. A my pak dnem početí nastupujeme do toho  vlaku a potkáme první osoby, nám nejbližší – naše rodiče. Pak přisednou naši sourozenci. Naši rodiče a sourozenci jsou osoby, se kterými bychom si přáli cestovat po celou dobu naší jízdy.  Bohužel, pravda je jiná.

Rodiče vystoupí na nějaké stanici, my nikdy nevíme, na které to bude. Je to zhruba v polovině naší cesty. Na stanici, kde vystoupili, zůstává  mnoho smutku.  Po té stanici, se ještě dlouho ohlížíme a nejraději bychom byli, kdyby  tudy vlak nikdy nejel.

Ale vlak jede dál a  protože cestou, mezi tím, přistoupili další lidé, kamarádi, lásky, přátelé, máme sílu jet dál.

Jedeme dál se svým partnerem, či partnerkou, láskou a přistupují a vystupují  další a další lidé. Je zajímavé, že někteří lidé, kteří nás  opravdu milují, nebo si nás váží obsazují místa ve vagonech, které jsou nejdále od toho našeho.  Ale jsou ve vlaku, my o nich víme a oni o nás. A vedle nás sedí úplně někdo jiný.Někdy se v našem vagoně nebo na sedadle vedle nás  musí stát něco hodně ošklivého, abychom poznali s kým cestujeme, sdílíme místo. A právě v tuto těžkou chvíli jsou připraveni nám pomoci někteří lidé z vedlejších vagonů, a my teprve teď, původně po nich jen pokukujíc,  poznáváme jejich hodnotu. Můžeme si přesednout. Výhoda celého cestování je, že si můžeme kdykoli přesednout : na jiné sedadlo, do jiného rohu, nebo dokonce do úplně  jiného vagonu.  Dokonce je nám umožněno i opustit za jízdy vlak, ale... My máme svou výstupní stanici a je lepší si jen přesednout a jet dál.

Až budete hledat to nejkrásnější  místo ve vlaku, nehledejte ho podle sedadla. Nekoukejte se pod sebe, ale vedle sebe. Hledejte podle toho, s kým se Vám hezky jede, s kým je Vám dobře. Takový člověk by pak měl zaujímat místo nejblíže Vás celý život, měl by to být Váš partner. Pokud je Vám s ním dobře, nedopusťte ani svým špatným myšlením, ani svým nehezkým chováním, či jednáním, ani čímkoli jiným, aby toto místo chtěl opustit. Aby přestoupil do jiného vagonu, nebo dokonce vystoupil z vlaku.

Lidí přicházejí a odcházejí, a každý zanechává jiné stopy. Mezi lidmi, kteří nastoupili do Vašeho  vagonu mohou být i lidé, kteří  se přišli jen svézt a jak rychle nastoupili, tak rychle zase vystoupí. A vystoupí tak nepozorovaně, že si ani nevšimneme, že uvolnili místo. Nebo tací, kteří se Vám snaží cestování znepříjemnit, tací, kteří vyvolávají bolest. A po svém  vystoupení zanechávají stálou bolavou jizvu. Ale zároveň je tam mnoho lidí, kteří jen tak chodí po vagonech a jsou připraveni Vám  i jiným kdykoli pomoci. Tací, kteří ve Vás  zanechávají něco hezkého a nám se  s nimi hezky cestuje.

Je dobré si uvědomit, že je to i naopak. I my celý život vstupujeme někomu do vlaku, sedáme si  do jeho vagonu, nebo na sedadla vedle něho a zanecháváme stopy. Nezapomeňte, že je to Vaše cesta.

Konečná stanice. Jednoho dne naše cesta končí... Jeďte tím  vlakem tak, že až budete jednou z toho vlaku vystupovat, až se přiblíží Vaše konečná stanice, se nebudete bát ohlédnout se.  Ať místo, které tím uvolníte zůstane  takové, že lidé, kteří pokračují v cestě dál, budou mít na Vás jen a jen hezké vzpomínky. Ať  slzy  s kterými se s Vámi ostatní  ve Vaší konečné stanici rozloučí,  jsou slzami dojetí, jak hezky jste dokázali cestu v tom vlaku prožít...

Šťastnou cestu.

I vy, kdo čtete tyto řádky, jste součástí mého vlaku, i já jsem součástí Vašeho vlaku, ... teď už to tak je.

Květa Hochmalová