Rozhovor dvou dětí

Myslím, že už to bude tak 4 roky, co jsem dostala e-mail o miminkách. Tak moc se mi stále příběh miminek líbí, že Vám ho musím dát přečíst. Škoda, že autor je neznámý, ráda bych připsala i jeho jméno pod text.
 Květa

V bříšku těhotné ženy jsou dvě miminka. První se druhého zeptalo:

Věříš v život po porodu?

Určitě, něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak…

Hloupost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

To nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

No, to je přece nesmysl! Běhat se nedá, jen to zkus a a jaké téma se bude psát, nezná co přijde a od koho přijde. Lidé si píší tak, aby druhému pomohli vyznat se sám v sobě. Ne aby ho ranili, nebo ublížili. Mohou si pak tolik uvědomit… Tato skupina čítala 22 lidí, se mnou druhou lektorkou a lidmi z druhé slupiny 29 lidí. Zase si navzájem tolik pomohli, někteří zpětně říkají, že si psaníčka nalepují na velkou čtvrtku a rámují, jako obraz. To aby se jednou, až jim bude úzko, mohli na texty podívat a číst, aby jim pomohly a dodaly sílu.

Pokaždé jsem na kurzu tolik vytížená, že nemám svou kapsičku se svým jménem. Ale pokaždé si lidé najdou možnost, kam mi psaníčka dát, takže je vlastně nechtěně dostávám také. I tentokrát jsem dostala.

Doma jsem četla… Je to krásné… Děkuji… Po přečtení tak krásných textů přemýšlím, jaká jsem, zda si to, co napsali opravdu zasloužím? Zda je možné, že jsem opravdu tolika lidem změnila život. Přemýšlím. Zda slovo, nebo slova, která řeknu, nebo příběhy, které dávám jako příklad, mohou natolik zapůsobit na člověka, že si tak moc uvědomí? Uvědomí a změní: sám sebe, své blízké. Lidé, děkuji. Děkuji, že jste a že píšete… Je to krásné. Také to někdy potřebuji, jsem vám vděčná…nejen abych znala, že ta práce má smysl. Dočetla jsem. Dlouho si to vychutnávám a pokouším vnímat a popsat, jak to cítím, vnímám. Cítím: Dojetí…..Pak tečou slzy…. Úleva... Je to krásné… Ale naskakuje myšlenka: zasloužím si to? Nemohla jsem dát ještě víc? Nešlo předat ještě více informací? Ano pochopili jste, pokazila jsem si to „svou přísností“.

Vždy bude totiž odpověď „mohla“. Ale všechno má svůj čas a já stále tak spěchám… Tolik toho chci dát…

Květa