Kurzy kreslení pravou mozkovou hemisférou

Paní čekala na kurz 3 roky. Kolikrát za tu dobu vyšlo sluníčko?

Paní čekala na kurz 3 roky. Kolikrát za tu dobu vyšlo sluníčko?

Občas se mi na kurzu kreslení stane, že mě něco, nebo spíše někdo, něčím překvapí, někdy až dojme. Někdy až tak, že mám slzy na krajíčku...... Kdy to bylo naposledy… Nedávno.

Občas se mi na kurzu kreslení stane, že mě něco, nebo spíše někdo, něčím překvapí, někdy až dojme. Někdy až tak, že mám slzy na  krajíčku.

Kdy to bylo naposledy…

Nedávno. Když jsem si  uvědomila nadšení, důvěru  a vděčnost jedné ženy na kurzu. Na konci my vyprávěla, že na můj kurz čekala 3 roky. Představte si,  před 3 toky se o kurzu dozvěděla, moc si přála na něj jít, ale po rozvodu s manželem zůstala sama s dítětem a neměla peníze, aby si ho mohla zaplatit. Byla ráda, že se finančně postará o sebe a dítě. Když se po třech letech vše uklidnilo, manžel odešel  a jí zůstal byt, prodala ho a šla do menšího.

Bylo to pro mě neuvěřitelné, protože ta žena říkala, že první, co si za peníze z prodeje bytu koupila, byl „můj kurz“ kreslení. Ona si šla koupit můj kurz kreslení, po kterém 3 roky toužila.

Přála bych Vám zažít ten pocit, který jsem zažívala. Nedá se to popsat. Chvíli - euforie, nadšení, pak - strach, obavy.  Neuvěřitelně rychle se střídaly pocity nadšení a obav. Nadšení z toho, že je tu, u mě.  A obavy z toho – dala jsem jí vše co jsem mohla? Naplnila jsem její představy?  Byla to ohromná úleva, když jsem se dozvěděla, že ANO. Že se jí to moc líbilo a našla co hledala. Spousty odpovědí na své otázky – ze života, z rodiny, z ezotery, byla ráda, že jsem jí ukázala, kudy  jít dál, kde hledat, na koho se případně obrátit  a k tomu si ještě odnášela vlastní rukou nakreslené portréty.

Věřte, že i tak Vás ještě několik dní napadá - nemohla jsem dát ještě víc? Nechtělo to ještě něco?  Dokonce je to v tomto kladném případě mnohem silnější (myslím ty otázky, které Vám nabíhají v hlavě), než když se stane, že někdo přijde omylem na Váš kurz, nepřečte si informace co tam bude a  očekává něco jiného.

Nebylo to poprvé, kdy mi někdo říkal, že na kurz dlouho šetřil. Mohu Vám říci, že pokaždé, když něco podobného slyším,  jsem ochromená dojetím, ale zároveň mě mrazí, když si uvědomím, jaká je to zodpovědnost. Je to radost a zároveň tíha... Někdy nevím co s tím.

Ale co vím určitě… je to, že budu vždy učit tak, aby kdokoli z Vás mohl říci: ANO, to mi stálo za to,  dobře jsem investoval své uspořené korunky a udělal bych to zas.

Děkuji té ženě i ostatním lidem z kurzů za důvěru, Květa.

14.2.2008 | Autor: Květuše Hochmalová