Pojďme si povídat...

Jedno z diskutovaných témat dnešní doby je komunikace. Myslím, že se dotýká každého z nás. A jak to vidím já?

Nabízí se nám tolik možností rychlé komunikace, máme tolik prostředků k tomu, abychom si byli blízko, a přesto se stále jeden druhému více vzdalujeme. Mobilní telefony, jaký to vynález! Mluvit spolu můžeme, i když jeden z nás stojí obutý do lyží na sjezdovce a druhý zrovna prochází Karlův most. Máme počítače, tablety, sociální sítě, ale na místo, aby nám to pomáhalo sblížit se, být více v kontaktu, je to v konečném důsledku spíše naopak.

Před nedávnem jsem s kolegyní zašla na oběd do příjemné restaurace. U vedlejšího stolu seděl otec se svým synem. Jeho věk odhaduji na 14let. Seděli naproti sobě. Za celou dobu jsem neslyšela, že by spolu promluvili. Tenhle pán se věnoval svému mobilnímu telefonu a jeho syn prstem jezdil po displeji svého tabletu. Nebylo možné o tom nepřemýšlet. Připadá mi, že čím více se lidé omezují na komunikaci na dálku, ať už přes mobil nebo internet, tím více ztrácejí schopnost druhé lidi vnímat a přirozeně si povídat. Nemohou zaznamenávat radost, smích, rozhořčení či smutek druhých a energii sálající z člověka, který stojí vedle vás a tím pádem mu rozumět.

Lidé pořád někam spěchají, jsou zavaleni prací, chodí s mobilními telefony u ucha, doma se ponoří do „svých povinností", ale jsou často sami. Proto se dnes hodně lidí cítí osamělí. Ochuzují se o sdílení pocitů, dojmů, zážitků.

Mám ráda, když si lidé sednou ke stolu, povídají si, vypráví nebo hrají společenské hry. Prostě jsou spolu. Neznamená to ale, že bych někdy neměla ráda samotu nebo že bych ve společnosti druhých občas nepřestala mluvit a jen tak si ty chvíle užívala beze slov.

Mnoho lidí říká: „Nemám čas, nestíhám....". Já si ale myslím, že čas si můžeme najít vždycky, ale musíme ho dobře organizovat a vědět, co je pro nás ve skutečnosti důležité. Když o někoho stojíme, máme ho rádi, měli bychom ho chtít vidět, povídat si, setkávat se a trávit společné chvíle. Když se vymlouváme na to, že není čas, je to ukazatel špatného směru.

Možná by stálo za to, trochu přibrzdit ten „vlak" a dívat se, jestli se kolem nezměnila krajina a jestli něčemu nebo někomu zbytečně neujíždíme pryč.

zdroj obrázku: www.cedulart.cz