Co pro nás znamená bavit se…

Nedávno jsem v televizi viděla film „Návrat do Modré laguny“. Pro ty z vás, kteří tento film neviděli: Odehrává se na pustém ostrově, kde ztroskotali hlavní hrdinové, chlapec a dívka. Vyrůstali od dětství mimo civilizaci. Když se po letech objevila na břehu ostrova loď s posádkou, byli nadšeni. Těšili se na společnost jiných lidí a plánovali, že se nechají dovézt zpět do civilizace. Během krátké doby však zjistili, že jejich způsob života a myšlení je natolik odlišný od lidí z měst, že se rozhodli zůstat na ostrově. Splynuli s přírodou, neznali zbraně, ani potřebu mít drahé a krásné oblečení, neznali honbu za penězi.

Jedna z jejich oblíbených činností bylo počítání hvězd na obloze nebo tanec „Kolo-kolo mlýnský“. Nikdy se nenudili. To lidé z města nedokázali pochopit: „Tohle že má být zábava?“ Připadalo jim to nudné a dětinské.

Čím se v dnešní době bavíme my, lidé z měst, lidé z civilizovaných zemí? Někteří lidé mají zvláštní druh zábavy. Když se nad tím více zamyslíme, možná se začneme ptát, co je opravdová zábava? K čemu vlastně slouží?

Myslím, že by měla být pro radost.

Někteří lidé, ale pro zábavu třeba i fyzicky ubližují druhému a tvrdí, že je to sport, nebo legrace. Spousta lidí v dnešní době sedí u počítačových her, kde často někdo někoho zabíjí nebo poráží autem. A smutné je, že takto tráví svůj volný čas i některé děti v předškolním věku.

Někdy hrajeme pro zábavu různé hry a nakonec zjistíme, že jsme si je ani neužili, protože jsme se celou dobu hnali za vítězstvím. Chtěli jsme druhé porazit, být první, a když se nám to nepovede, jsme zklamaní. Jakoby nás pořád něco nutilo jít dopředu a uspět v té velké konkurenci kolem. Připadá mi, že už nám taková zábava nepřináší radost, ale spíš stres.

Když jsem nedávno jela na hory, užít si sníh a lyže, první co jsem začala plánovat, byl počet kilometrů, který musíme zvládnout na běžkách. „Nějaké dlouhé trasy by to chtělo, ať se pěkně zapotíme a když už tady budeme… “, říkala jsem si v duchu. Pak jsem ale obula lyže a rozhlédla se kolem. Pravá zima jakou si pamatuji z dětství. Stromy měly ohnuté větve pod tíhou sněhu a vypadaly, jakoby se klaněly skoro až k zemi. Kolem bylo nádherné ticho. Pustila jsem počet kilometrů z hlavy a tentokrát mi připadalo, že jsem si opravdu odpočinula a užila si tenhle lyžařský víkend se vším všudy.

Zkusme se alespoň někdy zamyslet nad tím, co my všichni děláme pro potěšení a jestli nám to opravdu přináší hezký pocit. A pokud zjistíte, že něco není v pořádku, pojďte si užívat zábavu trochu jinou a třeba trochu jinak.

Klára