Rozmluva s pastelkami

Znáte ten pocit radosti a smutku na srdci,
kdy snažíte se sami sobě pomoci?

Kdy do prázdnoty hurá! ale také pomoc! voláte
a stále něco pro oporu hledáte?

Já našla jsem pomyslnou berličku
a píši si k ní jedničku plus hvězdičku.

Jedna totiž znamená, že já sama jsem to zvládla.
Plus přesmyčkou se mění v puls.
Chytla jsem se ne berličky, ale pádla,
odměnou mi hvězdička - pastelek kurz.

Jak barevný je ptačí zpěv?
Jak kouzelný je jarní květ?
I hudba má barvou svou
- a já vybírám pastelky - jednu za druhou.

Na papíře roztančí se za chvíli
Stromy, ptáci, motýli...

Celý svět rázem mění se kolem nás,
vše nám jde najednou mnohem snáz.

Jen neztratit ten pocit být šťastný a plný radosti
zvládnout života pouť s hlavou vzhůru a s hrdostí.

Vždyť, co si zaseješ, to také sklidíš.
Něco jsi nezvládnul? Něco napravuješ? Za něco se stydíš?
Jen běž dál - jeden krůček, druhý... vidíš?
Jde to! ... I když někdy ztuha.
Rozehřeje Tě pastelek duha.
A za malý úspěch "potlesk" sklidíš.

Svět není jen černobílý,
v tom opravdu se člověk mýlí.

Zastav se a dívej kolem sebe.
Vidíš ... jak je krásně modré nebe?

Voda, stromy, na poli vlčí máky
i v Tobě, člověče, barvy hrají taky.

Ráno probouzí Tě štěbetání ptačí?
Na obloze obláček se mračí?
Snad neodradí Tě, že čas kvačí,
zastav se a chvilku poslouchej - minutku - to stačí...

...jen otevři své srdce - jednu komůrku malou,
co v dětství zasunuli jsme dozadu a hodně stranou.